Báseň č. 10

Ze světa stříbrných borovic,

do světa mrtvých ptačích očí.

Zasaď hůl,

pokřti syna,

hříchem podepři uschlou jabloň.

/Zemřeš./

Ze světa stříbrných borovic,

do světa mrtvých jezer a řek.

Zasaď slib,

pokřti dceru,

neposkvrněným početím podepři uvadlou růži.

/Zemřeš./

Ze světa stříbrných borovic,

do světa mrtvých samot.

Zasaď hrůzu,

pokřti matku,

slzami podepři uschlou lísku.

/Zemřeš./

Ze světa stříbrných borovic,

do světa mrtvých milenců a knih.

Zasaď hrozbu,

pokřti otce,

vzpomínkami podepři studnu.

/Zemřeš./

Ze světa stříbrných borovic,

do světa mrtvých šlépějích a hvězd.

Zasaď meč,

pokřti bratra,

hamižností podepři plevel.

/Zemřeš./

Ze světa stříbrných borovic,

do světa mrtvých dogmat.

Zasaď notu,

pokřti sestru,

dlaní podepři lilii.

/Obžiješ./

Borovice stříbrná, ve tvém stínu ochranném do těla lidského

vstoupí každá čistá duše,

aby zhmotněno v činech bylo jen dobro.